A. Výklad a ukázkové příklady
Bezkyslíkaté kyseliny jsou vodné roztoky binární sloučeniny vodíku.
Jejich názvy se tvoří slovem kyselina a příponou -ová k názvu odpovídající binární sloučeniny.
| Název |
Vzorec |
Název |
Vzorec |
| kys.fluorovodíková |
HF |
kys.sirovodíková |
H2S |
| kys.chlorovodíková |
HCl |
kys.kyanovodíková |
HCN |
| kys.bromovodíková |
HBr |
kys.azidivodíková |
HN3 |
| kys.jodovodíková |
HI |
kys.selenovodíková |
H2Se |
|
(21) |
|
Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny) jsou tříprvkové sloučeniny obecného vzorce
HxAyOz, kde A je kyselinotvorný prvek.
Název je složen z podstatného jména kyselina a přídavného jména s koncovkou odpovídající ox.číslu kyselinotvorného
prvku . Koncovky jsou jako u oxidů, ale v ženském rodu. Z názvu oxidu odtrhneme koncovku -ý a nahradíme -á .
| Oxidační číslo |
kyselina |
| I |
-ná |
| II |
-natá |
| III |
-itá |
| IV |
-ičitá |
| V |
-ičná, -ečná |
| VI |
-ová |
| VII |
-istá |
| VIII |
-ičelá |
|
(22)
|
|
Příklad1: Jaký vzorec má kyselina bromičná?
| = |
Kyselina bromičná je tvořena prvky HBrO.
Vodík má v oxokyselinách vždy ox.číslo +I a kyslík ox.číslo -II.
Brom má podle koncovky -ičná (-ičný) ox.číslo V.
Lze tedy vzorec kyseliny bromičné zatím vyjádřit: HIxBrVO-IIz
Součet kladných ox.čísel musí být sudý (aby je mohl záporný, sudý kyslík vyrovnat).
Není-li předponou určen počet vodíků, volíme nejmenší možný.
V našem případě bude x=1 a součet kladných ox.čísel bude 1.I + V = 6.
Pro počet kyslíků z musí platit z.(-II) = -6 a tedy z = 3 .
Výsledek: kyselina bromičná má vzorec HBrO3
|
Příklad2: Určete název sloučeniny H2SiO3
| = |
Ze značek prvků lze odvodit, že základ názvu bude kyselina křem... a koncovku přidáme podle ox.čísla křemíku.
Kyslík má oxidační číslo -II , vodík +I a ox.číslo křemíku označíme x:
HI2SixO-II3:
Pro ox.číslo x platí: 2.I + 1.x + 3.(-II) = 0
Odsud dostáváme x = 4. Křemík má tedy ox. číslo IV a kyselina bude mít koncovku -ičitá (oxid by měl -ičitý).
Výsledek: H2SiO3 se nazývá kyselina křemičitá.
|
|
Jestliže prvek tvoří v témže oxidačním čísle několik oxokyselin s různým počtem vodíků, rozlišujeme je předponou
hydrogen- s číslovkovou předponou, udávající počet vodíkových atomů v molekule kyseliny.
|
(23)
|
|
Příklad3: Určete název sloučeniny H3IO5
| = |
Protože molekula obsahuje tři atomy vodíku, bude mít název předponu trihydrogen...
Ze značek prvků lze odvodit, že základ názvu bude kyselina trihydrogenjod... a koncovku přidáme podle ox.čísla jodu.
Kyslík má oxidační číslo -II , vodík +I a ox.číslo jodu označíme x:
HI3IxO-II5:
Pro ox.číslo x platí: 3.I + 1.x + 5.(-II) = 0
Odsud dostáváme x = 7. Jod má tedy ox. číslo VII a kyselina bude mít koncovku -istá.
Výsledek: H3IO5 se nazývá kyselina trihydrogenjodistá
|
Příklad4: Jaký má vzorec má kyselina pentahydrogenjodistá?
| = |
Předpona pentahydrogen udává 5 vodíků v molekule kyseliny.
Kyselina jodistá je tvořena prvky HIO, zatím tedy vzorec vypadá H5IO
Vodík má v oxokyselinách vždy ox.číslo +I a kyslík ox.číslo -II.
Jod má podle koncovky -istá ox.číslo VII. Doplníme ox.čísla do vzorce:
HI5IVIIO-IIz
Pro počet kyslíků z musí platit 5.I + VII + z.(-II) = 0 a tedy z = 6 .
Výsledek: Kyselina pentahydrogenjodistá má vzorec H5IO6
|
Kyseliny s více atomy kyselinotvorného prvku A se stejným ox.číslem (isopolykyseliny)
mají v názvu číslovkovou předponou udán počet těchto atomů.
Např. HPO3 i H3PO4 mají fosfor v ox.čísle +V. První (s minimálním počtem vodíků) nazýváme
kyselina fosforečná a druhá je trihydrogenfosforečná.
|
(24)
|
|
Příklad5: Určete název sloučeniny H5P3O10
| = |
Protože molekula obsahuje tři atomy fosforu, bude základ názvu kyselina pentahydrogentrifosfor... a koncovku přidáme podle ox.čísla fosforu.
Kyslík má oxidační číslo -II , vodík +I a ox.číslo fosforu označíme x:
HI5Px3O-II10:
Pro ox.číslo x platí: 5.I + 3.x + 10.(-II) = 0
Odsud dostáváme x = 5. Fosfor má tedy ox. číslo V a kyselina bude mít koncovku -ečná.
Výsledek: H5P3O10 se nazývá kyselina pentahydrogentrifosforečná
|
Příklad6: Jaký má vzorec má kyselina disiřičitá?.
| = |
Předpona disiřičitá udává 2 atomy síry v molekule kyseliny.
Kyselina siřičitá je tvořena prvky HSO, zatím tedy vzorec vypadá HS2O
Vodík má v oxokyselinách vždy ox.číslo +I a kyslík ox.číslo -II.
Síra má podle koncovky -ičitá ox.číslo IV. Doplníme ox.čísla do vzorce:
HIxSIV2O-IIz
Součet kladných ox.čísel musí být sudý (aby je mohl záporný, sudý kyslík vyrovnat).
Není-li předponou určen počet vodíků, volíme nejmenší možný.
V našem případě bude x=2 a součet kladných ox.čísel bude 2.I + 2.IV = 10.
Pro počet kyslíků z musí platit z.(-II) = -10 a tedy z = 5 .
Výsledek: Kyselina disiřičitá má vzorec H2S2O5
|
B. Příklady s krokovou kontrolou e-učitele
C. Příklady na procvičení učiva
Na následujících příkladech s výsledky se můžete zdokonalit ve znalostech učiva této lekce.
Pokud si nevíte s příkladem rady, užijte stručné nápovědy - Help.
| Příklady označené | A mají největší obtížnost, | B střední a | C nejmenší. |
D. Kontrolní test
E.Náhodný test
F. Hodnocení výsledků a komunikace s učitelem (tutorem)
Vytisknout certifikat
Hodnocení výsledků:
Komunikace s učitelem (tutorem):
Tato část je určena pouze pro registrované uživatele. Zaregistrujte se!
|
